Život je boj, ale stojí za to!

20. Epilog (3. část)

24. dubna 2011 v 13:41

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Hermiona

Shodou náhod jsem rodila ve stejné porodnici, jako Ginny den přede mnou. Takže nás nakonec umístili na stejný pokoj. Na pokoj, kde se dveře netrhly. Stále nás chodil někdo navštěvovat. Paní Weasleyová plakala, když nás obě viděla s našimi malými dětmi a jejími vnuky. Pan Weasley z toho byl také naměkko, i když se snažil tvářit neutrálně. George přišel jako obvykle s veselým úsměvem na rtech. Jen ty naše drahé polovičky se z toho nějak nemohly vzpamatovat. Ron se mnou po porodu zůstal celou noc, ale ráno zmizel a od té doby se neukázal. Jak jsem se brzy dozvěděla od Fleur, konečně si s Harrym uvědomili, co mají oslavovat. A tak se do toho řádně pustili. Neměla jsem mu to za zlé. Věděla jsem, že Harry je pro něj více než nejlepší kamarád a skutečnost, že se oba stali otcové, pro ně hodně znamenala. Takže to museli spolu oslavit.

20. Epilog (2. část)

13. dubna 2011 v 16:36

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Hermiona

"Hermiono. No tak, lásko, vstávej."

20. Epilog (1. část)

1. dubna 2011 v 14:52

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Hermiona

"To není možné. To nemůže být pravda. To je… " Musela jsem se posadit, abych tu novinku vstřebala, trochu se uklidnila.

19. Navěky

24. února 2011 v 15:03

AUTOR: CLAIRE (admin)

Ron

"Lenko, vrať se, Lenko." Tohle ne, takhle jsem to nechtěl. Zkoušel jsem ještě chvíli volat její jméno, ale ona už byla nenávratně pryč. Naprosto zmatený, překvapený a šokovaný jsem se posadil na studenou zem nemocniční chodby. Hlavu jsem složil do svých dlaní a pokoušel jsem se trochu racionálně uvažovat. Před očima jsem však viděl jen zmatené obrazy.
"Lenka… Hermiona… Lenka… Hermiona… svatba… životní… láska… Hermiona… dítě… James… Harry… Hermio - určitě mě musí hledat!" Vyskočil jsem na nohy a rozběhl jsem se zpátky. Jenže ta chodba byla prázdná. Co teď jsem měl dělat? Lenka byla pryč, Harryho a Hermionu jsem také nikde neviděl. Nevěděl jsem kam jít, nevěděl jsem co dál, tak jsem se posadil na nejbližší lavičku a čekal.

18. Nevyslovené touhy

2. února 2011 v 16:43

AUTOR: CLAIRE (admin)

Ron

"Rone, díky Bohu!" Moje snoubenka se mi vrhla do náruče, jakmile jsem otevřel dveře našeho malého bytu.

17. Hermionin příběh

26. ledna 2011 v 16:50

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Hermiona

"Já - já - jsem, já nevím… Popravdě je toho tolik, co ti chci říct, že ani nevím, kde začít. Za ty poslední čtyři roky se událo tolik věcí, snad více než za celý život. Musela jsem se rozhodnout. A bylo to to nejtěžší rozhodnutí v mém životě, bolestivé, ničící, spalující, zabíjející. Dobře. Je čas na pravdu. Začalo to s Claire. I když to s ní nemělo nic společného.

16. Neplakej. Slzy ti nesluší.

19. ledna 2011 v 19:39

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Ron

Do poslední vteřiny filmu jsem věřil, že si z nás Harry celou dobu dělá srandu. Doufal jsem, že nás opravdu chce jen přinutit mluvit. Jenže film skončil a Harry nám s klidným úsměvem oznámil, že si legraci opravdu nedělal. Prý v takových věcech by nikdy nežertoval. A tak jsme s Hermionou na chvíli zapomněli na svůj vztek. Zavedli jsme Harryho do nejbližší kavárny a snažili jsme se ho vyslechnout. Nejprve se snažil, usmíval se, jenže pak se rozplakal. Musel to udělat. Neviděl jiné řešení. Chtěl, aby Ginny byla šťastná. A štěstí pro ni teď znamenalo dítě, které jí on nemohl dát. Celou dobu jsme jen tiše seděli a drželi ho každý za jednu ruku. Občas jsem se podíval na Hermionu a viděl jsem slzy, které se jí draly ven z očí. I já jsem měl problémy udržet ty neposedné kapičky na svém místě, nedovolit jim proniknout na světlo.

15. Happyend? To stěží.

16. ledna 2011 v 18:39

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Ron

"Můžu se posadit?"

14. Ještě jeden pokus.

7. ledna 2011 v 20:49

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Ron

Duben. Duben 2002. Nepamatuju si, kdy naposledy byl tak slunečný duben. Jenže v naší rodině slunce nesvítilo. Nejprve Sirius, pak Fred, Lupin a Tonksová, pak Hermioniny rodiče a teď to maličké nevinné stvoření. Udělalo někomu něco? Copak si nezasloužilo ani jeden nádech v tom našem světě, plném násilí, lží, válek a nenávisti?

13. Rozchody a nová shledání.

30. prosince 2010 v 11:59

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Ron

Bylo zvláštní potkávat Kate v práci, projít kolem sebe, hodit na toho druhého stydlivý pohled… Čekal jsem, že se Kate bude omlouvat, že bude chtít, abych se k ní vrátil. Nic z toho se nestalo. Nejspíš rychle pochopila, že ten vztah stejně neměl budoucnost. A já jsem byl rád, že to tak dopadlo. Až na Levanduli, poslední osobu, kterou jsem chtěl v tu chvíli potkat. Ale byla nějaká jiná. Jen se na mě usmála, řekla, že by mě někdy ráda viděla a šla dál.

12. Poslední svobodný Weasley.

22. prosince 2010 v 13:28

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Ron

"Rone, otevři. Hej, Rone, nemůžu najít klíče! Halooo, můžeš zvednout svůj líný zadek a otevřít? To není možné, tohle. Tak tady jste. Už se nemusíš obtěžovat, Rone. Už jsem ty klíče našel. Mamka poslala sovu. Máme se o víkendu zastavit v Doupěti. Můžeš doufám? Nemáš nic domluveného, že ne? Musíme tam přijít, máti by zase měla… řeči. Rone, proboha, cos to udělal. Ty blbče, tys spolykal všechny prášky! Vzbuď se, slyšíš, no tak, Rone! Probuď se, ty se musíš probudit! Co mám dělat? Co mám teď dělat? No tak, Rone. Honem, otevři ty oči."

11. My heart will go on

19. prosince 2010 v 13:59

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Ron

"Prosím tě, řekni to ještě jednou, asi jsem špatně slyšel."

10. Nelíbat!

17. prosince 2010 v 18:59

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Hermiona

Ráno mě probudily sluneční paprsky laskající mou tvář. Podle přítmí v mé ložnici jsem usoudila, že je ještě hodně brzy a že slunce teprve vychází na oblohu, začít svou celodenní pouť. Odolala jsem nutkání zůstat ještě ve vyhřátém pelíšku a místo toho jsem vstala, abych mohla vykouknout z okna a vychutnat si tu nádheru zrodu nového dne. Dne, který hlavně pro dva mladé lidi, nebyl vůbec obyčejný…

9. Ano, samozřejmě!

16. prosince 2010 v 19:09

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Hermiona

Půl páté ráno. Bylo už půl páté ráno a Ginny pořád nevolala. Zdálo se mi to nemožné. Co tam tak dlouho dělali? Já jsem se z plesu vrátila už ve dvě hodiny. Klid. Uklidni se, Hermiono a běž spát. Zavoláš Ginny až ráno. To už musí být doma. Spát? Jak mám asi spát? Potřebuju vědět, jak se Ron tvářil.

8. Mascarade

15. prosince 2010 v 20:09

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Hermiona

Život se vrátil do starých kolejí. Byla jsem zase šťastná. Claire se sice i se svou matkou nastěhovala do domu mého otce, ale už nám s Ronem nedělala žádné problémy. Ano, Ron. Stále se mi sice občas smál, když jsem se řádně začetla do nějaké knížky a naše hádky neustaly. Ale bez těch by to ani nebylo ono. To bych nebyla já, a to byl nebyl Ron, kdybychom se nehádali jako za starých časů. Ale jedno se změnilo, dospěli jsme, všichni tři. Ale myslím, že Ron nejvíc. No, každopádně věk na to už máme. Když si uvědomím, že zítra je mi dvacet.

7. Musíš na něj zapomenout!

14. prosince 2010 v 15:19

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Hermiona

Včera jsem byla s kamarádkou v kině. Jsem ráda, že jsme zase po dlouhé době podnikly něco společně. Mám díky tomu dobrou náladu, ale ta se mi nejspíš brzy zkazí. Dnes přijde Claire. No, snad budeme mít o čem mluvit, protože dnes nepřichází vyřizovat převod domu.

6. Jako kdyby nebylo málo Weasleyů.

10. prosince 2010 v 14:59

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Hermiona

,,Jsou mrtví, mrtví," opakovala jsem stále dokola. Ron byl z toho úplně zmatený.

5. Co všechno může přinést oslava devatenáctých narozenin.

9. prosince 2010 v 16:49

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Hermiona

Poslední dobou jsme se vídali s Ronem jen velmi málo. Měl teď hrozně moc práce. Obchody jim jen kvetly, takže se rozhodli otevřít si nový obchůdek v Prasinkách. Já jsem také měla v práci docela napilno. A zbytek dne jsem většinou trávila doma s rodiči. Venku totiž zuřily mrazy. Byl únor, takže se není čemu divit. Ve světlých chvílích, kdy měl Ron volno, jsme chodili do kina nebo třeba na koncert. Ale těch bylo opravdu málo. Minulou sobotu jsme dokonce podnikli návštěvu u Ronových rodičů v Doupěti i s mými rodiči. Poslední dobou mě však trápila jiná věc. Za čtrnáct dní měl Ron oslavit své devatenácté narozeniny. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, co mu dám za dárek. Chtěla jsem mu dát něco, co by se mu opravdu líbilo. Vždy jsem si pohrávala se srdíčkem, když jsem uvažovala nad dárkem pro něj. Ano, něco speciálního. Kluci to mají lehčí. Zajdou do zlatnictví, nějaký pěkný šperk holky vždycky potěší. Ale co potěší je? Byla jsem tak zoufalá, že jsem se jednou večer svěřila se svými obavami mamce.

4. Bylo úterý 1. listopadu roku 1998.

5. prosince 2010 v 17:19

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Hermiona

Měla jsem pravdu. Rodiče byli s večeří spokojeni. Máma se o trapasu s kytkou vyjádřila v tom smyslu, že to nic nebylo, nemohl přece o mé alergii vědět. Také řekla, že je Ron opravdu hodný a příjemný kluk a je vidět, že mě má rád. Což je podle ní i podle táty nejdůležitější. To si myslím také.

3. Ginny, neopouštěj mě.

5. prosince 2010 v 12:19

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Ron

,,Čtyři galeony a deset srpců." Obsluhoval jsem posledního zákazníka. Byla sobota a venku pršelo a pršelo. Do konce otevírací doby zbývalo pět minut. Šel jsem za Georgem, abych si uvařil kafé. V tom bouchly dveře. No ne, kdo to sem ještě jde, pomyslel jsem si.

2. Jenže sedm let uplynulo a my museli jít dál.

28. listopadu 2010 v 16:19

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Ron

Hermiona se moc nezměnila. Honila nás s Harrym do učení jako dřív. A sama se také pilně připravovala. Pokaždé jsme se jí s Harrym smáli, když se rozčilovala, že nic neumí a že to nemůže zvládnout. Měl jsem ji tím snad ještě raději. Jak už jsem řekl, nenecháme si to nikým zkazit.

1. Už jsem ti řekl, jak moc tě mám rád?

6. listopadu 2010 v 20:09

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Hermiona

Je po všem. Konečně zase ležím ve své posteli. Ale spát nemůžu. Nejde to. Hlavou mi víří myšlenky smutné i veselé.
 
 

Reklama
Reklama
DĚKUJEME ZA NÁVŠTĚVU.

Kopíruj pouze se zdrojem nebo s ikonou blogu.




pro-mudly.blog od 19.10.2010 do 16.12.2013