16. Neplakej. Slzy ti nesluší.

19. ledna 2011 v 19:39 |  Život je boj, ale stojí za to!

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Ron

Do poslední vteřiny filmu jsem věřil, že si z nás Harry celou dobu dělá srandu. Doufal jsem, že nás opravdu chce jen přinutit mluvit. Jenže film skončil a Harry nám s klidným úsměvem oznámil, že si legraci opravdu nedělal. Prý v takových věcech by nikdy nežertoval. A tak jsme s Hermionou na chvíli zapomněli na svůj vztek. Zavedli jsme Harryho do nejbližší kavárny a snažili jsme se ho vyslechnout. Nejprve se snažil, usmíval se, jenže pak se rozplakal. Musel to udělat. Neviděl jiné řešení. Chtěl, aby Ginny byla šťastná. A štěstí pro ni teď znamenalo dítě, které jí on nemohl dát. Celou dobu jsme jen tiše seděli a drželi ho každý za jednu ruku. Občas jsem se podíval na Hermionu a viděl jsem slzy, které se jí draly ven z očí. I já jsem měl problémy udržet ty neposedné kapičky na svém místě, nedovolit jim proniknout na světlo.


Začínal jsem nesnášet větu: Život se vrátil do starých kolejí. Měl jsem pocit, že jsem ji poslední dobou říkal nějak často. Ale bohužel to bylo tak. Tedy můj život se vrátil do starých kolejí. Opět jsem s ní nemluvil. Od návštěvy kina jsme se snažili utěšovat Harryho každý o samotě a sobě jsme se navzájem vyhýbali. Ano, Harry. Tady se mi velkou oporou stala moje snoubenka Lenka. Snažila se mě psychicky podporovat, abych zase já zvládl vyslechnout Harryho. Harryho, který už přes měsíc nebydlel u své manželky. Nejprve bydlel po hotelech. Pak se naštěstí uvolnila malá garsonka patřící ministerstvu kouzel. A tam teď Harry trávil veškerý svůj volný čas. A tam jsem ho chodil často navštěvovat, abych viděl, jak je stále smutnější, pohublejší a bledší.

"Moment, počkejte." Uslyšel jsem zdálky hlas. Zachytil jsem tedy dveře výtahu, aby se nezavřely a dotyčná osoba mohla ještě nastoupit.
"Děkuji, vám, pane. Rone?"
"Hermiono?" Její přítomnost mě po dlouhé době opět překvapila.
"Co tady děláš?"
"Ministr Pastorek mi nabídl staré místo. Takže se tu asi budeme potkávat častěji."
"Co jsem komu udělal? Hned ráno se budu muset dívat na tebe?"
"Bohužel, Rone. Ani já z toho radostí neskáču." A tak to bylo i další ráno. Potkali jsme se ve výtahu, sotva se na sebe podívali, nepromluvili ani slovo. Možná by to tak pokračovalo dál, ještě týden, měsíc, rok… nebýt jedné události.

"Rone, otevři. Prosím, otevři. Prosím." Právě se mi zdál krásný, opravdu krásný, sen. Stál jsem u oltáře a očekával příchod své nastávající. Lidé povstali, nevěsta přicházela. Lenka kráčela v nádherných bílých šatech, vedená svým otcem. Její blonďaté vlasy zářily do všech stran. Jenže, čím více se blížila ke mně, tím více její vlasy tmavly. A najednou přede mnou stála ona, Hermiona stála vedle mě… Probudily mě vzdálené rány. Nejprve jsem myslel, že jsou součástí snu. Pak se ale rány stávaly hlasitější a ozýval se také čím dál zoufalejší křik. Vstal jsem. Vyšel jsem na chodbu a otevřel vstupní dveře…
"Rone, díky Bohu, ani nevíš, jak ráda tě vidím." Skočila mi do náruče jako šílená, jakmile jsem otevřel dveře. A teď mě objímala celou svou silou, jakoby mě chtěla umačkat.
"Hermiono, co se stalo?"
"Tak strašně jsem se lekla. Tak hrozně moc. Myslela jsem, že umřu." Z jejího hlasu jsem cítil strach, celá se klepala.
"Neboj, to bude v pořádku. Já tě ochráním." Hladil jsem ji po jejích kudrnatých vlasech a zároveň si ji ještě víc přitáhl k sobě.
"Rone… "
"Neplakej, všechno bude zase dobré. Se mnou se ti nic nestane. Už nikdy ti nikdo neublíží. To ti slibuji. Neboj se." Snažil jsem se ji utěšit a také setřít její slané slzy. Pak jsem položil její hlavu na své rameno.
"No tak, už neplakej. Neplakej. Slzy ti nesluší." Najednou jsem ucítil, jak Hermiona prudce zvedla hlavu.
"Lenko?" Zaznělo z jejich úst polekaně. Jako na povel jsme od sebe odskočili. Podíval jsem se na Hermionu a pak na sebe. Uvědomil jsem si, že ona má jen lehkou noční košilku a já jen trenýrky. A s ještě větší hrůzou jsem si uvědomil, že nás Lenka viděla, jak se tu skoro nazí objímáme.
"Miláčku, já ti to vysvětlím. Není to tak, jak to vypadá." Začínal jsem panikařit. Hermiona to zachránila.
"Lenko, tentokráte má výjimečně pravdu. Je to moje vina."
"Co se vlastně stalo?" Teprve teď mě napadlo zeptat se, čeho se Hermiona vlastně tak hrozně lekla.
"Dnes se do našeho domu přistěhovali noví nájemníci a hned do bytu vedle mě. Už první noc se její manžel opil, začali se spolu hádat, křičeli na sebe. Pak jí vyhrožoval, že ji zabije. Všechno jsem slyšela. Seděla jsem na posteli a poslouchala tu hroznou hádku. Pak se ozval hrozný výkřik a rána. Muž vyšel z bytu a začal nadávat a křičet, že zabije každého, koho potká. A najednou zabouchal na moje dveře. Byl úplně šílený. Bušil do nich a řval, že jestli mu hned neotevřu, vykopne dveře a pak mě zabije. Strašně jsem se vylekala. Nevěděla jsem, co mám dělat. Tak jsem chytla hůlku a přemístila se k první osobě, která mě napadla.
"K Ronovi," zašeptala Lenka.
"Omlouvám se, Lenko, že jsem k vám tahle v noci vrazila. Už půjdu."
"Blázníš? To nepřichází v úvahu. Nikam tě nepustím." Bál jsem se o ni.
"Ne, Rone. Musím jít."
"Ne, Hermiono. Na to zapomeň, co když tam ten chlap ještě bude, co když se ti něco stane?"
"Ron má pravdu, nemůžeš se tam vrátit. Zůstaneš u nás, ustelu ti v obýváku."

"Dobré ráno." Vstal jsem, i když bylo teprve sedm hodin a byla neděle. Nemohl jsem spát, pravděpodobně za to mohl ten sen a pak ten noční zážitek. Odešel jsem do kuchyně, kde jsem uvařil nejprve jeden hrnek kávy pro sebe a nakonec i pro Hermionu.
"Dobré." Usmála se na mě.
"Jak ses vyspala?" Hermiona už byla vzhůru, ještě však stále ležela na naší pohovce, zachumlaná až po bradu.
"Dobře."
"To ti moc nevěřím. Na naší pohovce se nejde vyspat dobře."
"Tak ty ses o mě bál?" Změnila najednou Hermiona téma.
"Bál. Už jen z toho tvého vyprávění běhal mráz po zádech."
"Copak to tady tak krásně voní?"
"Málem bych zapomněl, uvařil jsem kávu." Natáhl jsem ruku, vzal jsem hrnek kávy a podával jí ho. Ona také natáhla svou ruku, aby si horký hrnek kávy vzala. Jenže… lehce zavadila svou rukou o tu moji.
"Promiň, nechtěla jsem."
"To nic. Nic se nestalo."

Od té chvíle se mezi námi něco změnilo. Už to nebyly žádné nevraživé pohledy plné nenávisti, žádné mlčení, žádné vyhýbání se. Pomalu se z nás zase stávali nejlepší přátelé. První věc, kterou jsme chtěli společně udělat, byl Harry a Ginny. Oba jsme nechápali, proč pro ně osud nachystal tolik smůly. Vždyť oni si toho už tolik vytrpěli. Copak nebyla na světě trocha štěstí? Nevěděli jsme jak, jediné co, jsme věděli, bylo, že to musíme udělat. Museli jsme je dát zase dohromady všemi možnými dostupnými i nemožnými prostředky. Hermiona navrhovala mudlovskou poradnu, já jsem navrhoval dokonce i Amorův šíp. Nakonec to za nás ale vyřešila sama příroda.

Další den za mnou. V práci jsem již skončil, a jelikož na tom Hermiona byla stejně, rozhodl jsem se ji doprovodit.
"Přemýšlela jsem celou noc. A nevím. Opravdu nevím. Pochybuji, že je dostaneme do té poradny."
"Jedině, že bychom je unesli." Zasmál jsem se své vlastní myšlence.
"Já nevím. Takhle to dál nejde. Nemůžeme se na to přece jen tak dívat. Jsme jejich přátelé, Rone."
"Jako vždy máš ve všem pravdu, Hermiono."
"No jistě. To je ono."
"Vždyť to říkám."
"Ale ne. Pamatuješ na Claire?"
"Bohužel ano. Ale nechápu, kam tím míříš."
"Tehdy nás přece dali Harry a Ginny dohromady. Rone, snad jsi nezapomněl?" Samozřejmě ne. Bohužel jsem nezapomněl ani na sekundu strávenou s ní.
"Dobře, pořád nechápu."
"Rone, ty jsi takový trol! Uděláme to stejně jako oni. Už?"
"No jistě. Promiň, trvalo mi to. U nás v bytě to ale nepůjde."
"To je jasné. Takže ty pozveš Harryho a já pozvu Ginny. Zítra v 7 hodin. Jasnéééééééé." Hermiona se najednou zastavila a s vykulenýma očima něco, vlastně někoho, sledovala.
"Rone, Rone, vi - viděls to taky? Viděls to, co já?" Hermiona mě chytla za ruku a otočila mnou tak, abych viděl na vzdalující se pár.
"Ale to je přece… to není možné?!"
"Harry, Ginny," zavolala Hermiona na dotyčné osoby. Ty nejprve pokračovaly dál v cestě, pak se zastavily a otočily se po známém hlase.
"Hermiono, Rone. Jste to vy? Ani jsem vás nepoznala?"
"Není divu, jste do sebe tak ponoření, že nevidíte, neslyšíte."
"Co se stalo?"
"Nooo… " Harry se podíval na Ginny a pak ji pohladil po břichu.
"Jsem zase těhotná."
"Ááááááá, to je úžasné. Gratuluji." Hermiona se radostně objímala s Ginny.
"Moc vám to přeji. Takže, zase je všechno v pořádku?"
"Tady to nebudeme řešit, Rone. Pojďme si někam sednout."
"To je dobrý nápad, Harry."
"Povídejte. Jsem opravdu zvědavá." Zašli jsme do nejbližší kavárny, abychom si vyslechli tu story našich kamarádů.
"Ginny, tak do toho." Usmál se Harry na svou ženu a chytil ji za ruku. Moje pravá ruka automaticky vystřelila k té Hermioniné, k Hermioně, která seděla vedle mě. Jenže v půlce pohybu jsem si uvědomil, že tohle nesmím…
"Už když se schylovalo k Harryho odchodu, cítila jsem, že něco není v pořádku. Asi tři dny po našem odloučení, jsem si zašla na prohlídku ke gynekologovi. No a on mi řekl, že jsem zase těhotná."
"Takže to už jsi aspoň ve druhém měsíci?"
"Přesněji řečeno ve třetím, Hermiono. Otěhotněla jsem začátkem října a teď je leden."
"Určitě bude Hermiona zase tvrdit, že jsem trol, ale proč jsi čekala tak dlouho?"
"Rone, to jsem přece nikdy neřekla."
"Nějak zapomínáš, nezdá se ti?"
"Fajn, tak jsem na to zapomněla."
"Halo, vy dva. Zajímá vás to ještě?"
"Promiň, pokračuj, Ginny."
"Neřekla jsem to Harrymu proto, Rone, že jsem chtěla počkat, až to bude jisté. Takže jsem za ním včera zašla, řekla mu to a… "
"Vrátili jste se k sobě?"
"Ano."
"To je úžasné. Tak moc vám to přeju."
"Já samozřejmě taky.
"Díky, Hermiono. A díky, Rone."

Začínal jsem věřit, že i pro nás obyčejné lidi existuje na zemi trocha štěstí. Ginny byla těhotná. A s Harrym byli zase spolu. To bylo úžasné, skvělé. Doktoři Ginny pravidelně sledovali, jak se daří jí a také děťátku. Chtěli předejít těm hrozným událostem. Ale já jsem věděl, že tentokráte porodí zdravé miminko. A dokonce jsem měl takové tušení, že to bude chlapec. Už jsem se na něj opravdu těšil. Konečně jsem mohl převzít roli kmotra. Nevěděl jsem, jestli zrovna já budu příkladný kmotr pro toho malého prcka, ale chtěl jsem ho rozmazlovat. Jo a taky by možná nebylo špatné mít vlastního malého prcka. Věřte tomu nebo ne, já bych rád holčičku, s hnědými kudrnatými vlasy a s modrýma očima. To se mi ale asi těžko mohlo splnit. Po kom by ty hnědé vlasy tak asi mohla mít, když já jsem byl zrzek a Lenka blondýnka? Vlastně jsem věděl, po kom by je mohla mít. Ale to se nikdy nemohlo stát. Ale holčičku jsem opravdu chtěl. Jenže to bych si musel Lenku konečně vzít. Byl únor. A o ruku jsem ji požádal v květnu, což byl skoro rok. A pořád se nic nedělo. Poslední dobou jsme mluvili o svatbě míň a míň. Vždyť Harry požádal Ginny v lednu a v květnu už byla svatba. Ne, tahle to dál nešlo. Museli jsme to konečně začít realizovat.

"Ahoj, Rone."
"Ahoj, Hermiono. Copak, přišla jsi mi říct, že dnes na tebe nemám čekat?" Jako každý všední den, trávil jsem i dnešek ve své kanceláři na ministerstvu. Každý den probíhal skoro navlas stejně. Kromě toho dnešního, to mě totiž přišla navštívit Hermiona. Na ministerstvu pracovala už přes tři měsíce. Jenže, kdo ji neznal, řekl by, že tady pracuje snad odjakživa. Rychle se po návratu do staré práce zabydlela a teď excelovala. Ovšem o mně se to asi říct nedalo.
"Ne, ne. Budu ráda, když mě zase doprovodíš. Jen jsem ti přišla říct, že… Rone, to není možné."
"Copak?"
"Dostala se mi do rukou ta tvoje zpráva. Vždyť tam máš hrozně moc chyb." S vykulenýma očima a s otevřenou pusou jsem se díval, jak Hermiona vzala brk a moji tříhodinovou práci skoro celou proškrtala. Pak mi ji vrátila, abych ji znovu přepsal.
"Rone? Co se tak usmíváš?"
"Víš, jak moc mi tohle chybělo? Tahle stará Hermiona, která mě pořád peskuje za moje úkoly?"
"Nech toho, Rone. V pět u výtahu? Jo?"

To nebylo možné, kde zase vězela? Už deset minut tady měla být. Měl jsem chuť ji přetrhnout a vykašlat se na ni.
"Už jdu. Počkej, Rone."
"No konečně. Podívej, kolik je hodin? Už jsem měl být dávno pryč."
"Já vím. Omlouvám se." Vyšli jsme z Hermionou z ministerstva a vydali jsme se na cestu, směrem k jejímu bytu. Zrovna jsme šli po Leicesterském náměstí.
"Podívej se na tu frontu u toho květinářství. Copak se ti lidi úplně zbláznili? Rozumíš tomu? Venku taková zima a oni stojí frontu na kytky.
"No, to bude asi tím, Rone, že je dnes Valentýn."
"A co já s tím? Tak ať je. Kvůli tomu přece nebudu mrznout tak jako ostatní."
"No, je to svátek zamilovaných."
"Zamilovaných, ale co je to za nesmysl… Zatraceně! Svátek zamilovaných říkáš?"
"Přesně tak. Ty jsi na to úplně zapomněl."
"No, jo. Jenže ty sis na to nikdy nepotrpěla."
"Někomu se asi tenhle světský svátek líbí. Já osobně si myslím, že když máš někoho rád, můžeš mu to říct kdykoliv, ale co už. Měl by sis pěkně stoupnout do fronty, Rone a koupit Lence taky nějakou kytku. Uvidíš, že ji to potěší."
"Bohužel máš zase pravdu. Počkáš se mnou?"
"To víš, že ano." Ach jo. Ještě, že tady se mnou byla ta Hermiona. Utíkalo to přeci aspoň trochu rychleji. Už jsem se rozhodl. Od dneška jsem nesnášel Valentýna.
"Dobrý den. Co to bude, pane?" Konečně jsem se dostal na řadu.
"Rone, počkám venku."
"Dobře. Takže uvažte mi jednu kytici slunečnic. Ano, slunečnice budou ty pravé."
"Dobrá volba, pane. Ještě něco?"
"Ne, to bude všechno. Nebo vlastně, ještě jednu kytici bílých růži." Zaplatil jsem a vyšel před obchod, kde stála Hermiona. Byla otočená zády ke mně, a tudíž mě neviděla přicházet.
"Všechno nejlepší k Valentýnovi." Hermiona se otočila a překvapeně hleděla na kytici bílých růží.
"Rone? Ty jsou moc krásné. Děkuji." Podal jsem Herm kytici růží a pak jsem se naklonil, abych ji políbil na rty.
"Je hrozně divné líbat tě jako kamarádku."
"Vždyť to skoro ani žádná pusa nebyla."
"Ccc. Mám ti ukázat, jak má vypadat opravdová pusa?" Hermiona se začala usmívat od ucha k uchu.
"Neboj, tohle jsem nezapomněla."
"Ale stejně bych ti to měl připomenout. Ten tvůj Tom ti určitě ani pořádnou pusu nedal."
"Ccc. Tak teď zase tvrdíš, že jsem tak dlouho nedostala pořádnou pusu, že už to ani neumím?"
"Jo, přesně to chci říct. Poslední pořádnou pusu jsi naposledy dostala ode mě."
"Rone, to nemůžeme. Nemůžeme se jen tak líbat. Já nemiluji tebe a ty nemiluješ mě. Takže to nejde."
"Právě proto, že k sobě nic necítíme. Můžeme přeci jen tak ze srandy. Jestli nechceš, budu si myslet, že jsi suchar."
"Tak teď jsi mně už doopravdy naštval. Já ti dám suchar. Z takové pusy se ti hlava zatočí a do smrti na ni nezapomeneš." Hermiona mně prudce objala a políbila. Žádné dlouhé pohledy z očí do očí, žádné pomalé pohyby, nic takového. Já ji objal kolem pasu a vychutnával si ten vyhecovaný polibek. Odtrhli jsme se od sebe jen proto, abychom nabrali kyslík a mohli pokračovat. I když jsme oba věděli, že to nesmíme. I když jsme si oba před chvíli řekli, že se nemilujeme a že to nic nebude znamenat.
"Rone, co to děláme?"
"Nic, Hermiono. Byla to pusa jen ze srandy. Nic to neznamenalo. Ale mezi námi, nezapomnělas to. Je vidět, že jsi měla dobrého učitele."
"To myslíš jako sebe jo?" Na Hermionině i na mé tváři se zase objevil veselý úsměv.
"No jistě."
"Měl bys už jít, Rone, zvadnou ti květiny pro Lenku."
"No jo, já na ně úplně zapomněl. Tak pěkný večer." Otočil jsem se a odešel od Hermiony. Zašel jsem do nejbližší postranní uličky, kde jsem se přemístil do našeho bytu.

Lenka už byla dávno doma. Předal jsem ji kytici slunečnic. Líbila se jí. Slunečnice k ní pasovali a ona je měla moc ráda. Povečeřeli jsme spolu a pak spolu strávili večer. Otevřeli jsme si láhev bílého vína, sedli jsme si do obýváku a jen tak si povídali. Bohužel jsem toho moc nenamluvil. Celou dobu mluvila spíše Lenka.
"Rone, čemu se zase tak směješ?"
"Ale ničemu." Už po několikáté jsem si dnes vzpomněl na tu pusu. A neubránil jsem se úsměvu. Líbilo se mi, jak se Hermiona rozčílila. Bylo to fajn. Jenže, opravdu to nic neznamenalo? Bylo to… bylo to… jen tak z hecu. Nic jiného jsem v tom neměl hledat.
"Lenko, víš, už dlouho nad tím přemýšlím."
"Copak, Rone?"
"No, dnes je 14. února. A my pořád ještě nemáme datum svatby."
"Ano, svatba. Kamarádky v práci už si začínají myslet, že jsme to zasnoubení zrušili."
"Měli bychom už konečně naplánovat to datum."
"Rone? Opravdu to tak chceš?"
"Cože?"
"Opravdu se chceš oženit právě se mnou?"
"Ale Lenko, co to povídáš? Samozřejmě, že s tebou. Kdybych nechtěl, tak tě nežádám o ruku."
"Jenže to bylo v květnu. Za tu dobu se mohlo něco změnit."
"Ne, v tom, že tě miluji, se nic nezměnilo a nikdy nezmění."
"Opravdu?"
"Opravdu. Jestli chceš, použiji hned teď kouzlo Sonorus a na celý Londýn vykřičím, že miluji Lenku Láskorádovou a už se nemůžu dočkat, až si ji vezmu."
"Dost. Dost. Věřím ti."
"Teď vážně, už se přestaň smát."
"Ale to nejde. Rone, já se nemůžu přestat smát."
"Duben."
"Cože?"
"Co říkáš na duben? To bude už hezké počasí. Ale raději ne 1. dubna. Ještě by si někdo myslel, že si z něj střílíme."
"Jo, duben by šel. Co třeba 10. dubna? Desítka je moje oblíbené číslo."
"A moje zase sedmička. Takže co kompromis? 17. dubna?"
"Dobře, tak tedy 17. dubna. Jinak, nechtěla bych tak velkolepou svatbu, jako měla Ginny s Harrym. Ale zase bych tam chtěla mít všechny, které mám ráda."
"Souhlasím. Ginnina svatba byla fajn, ale až moc velká. A co místo? Doupě?"
"Neuraz se, Rone. Ale nechci se vdávat v Doupěti. Chtěla bych se vdávat na nějakém romantickém místě."
"Fajn, svatba je za dva měsíce. Myslím, že máme co dělat."

V mé snoubence se ta stará Lenka prostě nezapřela. Pořád v ní někde ta Lenka Střelenka dřímala. Jinak by si totiž nevybrala pro svatbu Zapovězený les. Jestli tohle je romantické místo… no, ale co. Já jsem souhlasil, když si to ona přála. Takže svatba. Taková svatba, to nebylo jen tak. Bylo tady tolik věcí, které se musely zařídit. Musel jsem jít do Bradavic, domluvit se s paní ředitelkou McGonagallovou a Hagridem. Museli jsme zajistit oddávajícího, hostinu, hudbu, prstýnky, svědky, pozvánky…

"Rone… pojď sem." Lenka zrovna přišla domů, byla celá udýchaná, jako kdyby právě uběhla maraton.
"Lásko, co se ti stalo?"
"Běžela jsem hned za tebou, abych ti je ukázala."
"Pozvánky?"
"Ano, právě mi je dodali. No nejsou nádherné? Přesně tahle jsem si je představovala."
"Jsou. Moc pěkné."
"Rone, měli bychom je co nejdřív odeslat. Nejlíp teď."
"Fajn, stejně nemám co na práci." Zasedli jsme spolu ke stolu. Lenka přinesla seznam pozvaných a mohli jsme začít.
"Takže, Rone. Rozdělíme si to. Ty vypíšeš obálky pro první polovinu seznamu a já pro tu druhou. Takže od P až po Z."
"Dobře." Pohodlně jsem se usadil a dal jsem se do práce. První na seznamu byla Hannah Abottová. Následovala Susan Bonesová. A najednou jsem byl u Hermiony Grangerové.
"Lenko… "
"Ano, Rone?"
"Hermionu taky?"
"Jak to myslíš?"
"No, Hermiona je taky pozvaná?"
"Jistě, je to naše kamarádka. Nebo máš něco proti?"
"Neee, vůbec nic."

Na svatbu už bylo vše připraveno. Vše bylo zajištěno. Dokonce i můj oblek, i když do svatby zbýval ještě měsíc. I Lenčiny šaty byly už vybrány. Toho jsem se ale účastnit nemohl. Lenka byla pověrčivá, nechtěla, abych ji před svatbou viděl ve svatebních šatech. Vlastně ještě jedna věc tady byla. Řekl jsem, že Hermioně předám pozvánku osobně… nevím, co mě to napadlo. Musel jsem to zvládnout. Moje nejlepší kamarádka nemohla chybět na největší události mého života.
"Vstupte." Otevřel jsem dveře od její kanceláře a nahlédl dovnitř.
"Rone? To je ale milé překvapení. Pojď dál. Potřebuješ něco?"
"Vlastně ano. Přišel jsem tě osobně pozvat na moji a Lenčinu svatbu." Položil jsem před ni bílou obálku.
"Tak přece."
"Říkala jsi něco?"
"Ale ne, vůbec nic."
"Přijdeš?"
"Já… já, popravdě já nevím. Ale asi bych měla. Jsme přece přátelé."
"Budu moc rád, když tam budeš."
"Dobře, přijdu. Tedy Zapovězený les. Ta Lenka si z nás dělá srandu?"
"Ne, přijde jí to romantické. Hermiono, já - " Najednou jsem ucítil silné nutkání, prudce jsem se natáhl a chytil ji za ruku.
"Nevím, jestli to zvládnu. Všechno bylo fajn. Jenže teď jsi tady ty a já si najednou nejsem tolik jistý."
"Ach, Rone. Nechci, aby ses znovu zklamal. Já tě nemiluji. A ty mně přeci taky ne. Miluješ Lenku a tu si vezmeš. Ta tě nezradí tak jako já, už ti nikdo víc neublíží."
"Promiň, máš pravdu. Máš pravdu. S Lenkou budeme šťastní. Ale musíš mi slíbit, že my dva zůstaneme přátelé.
"To ti slibuji. S Lenkou jste skvělý pár. Doufám, že jednou najdu k sobě taky někoho, někoho s kým budu moct strávit celý život."
"Přeji ti, abys byla šťastná. Aby ses zamilovala a vdala. Ale zároveň vím, že budu mít sto chutí toho tvého manžela přetrhnout."

"Dobré ráno, Harry."
"Dobré, Rone. Tak co, jak se má náš ženich?"
"Jde to, jde to. Do svatby více než tři týdny a všechno je zařízené. Takže pohodička."
"Co ty, otče?"
"Krása. S Ginny nám to teď skvěle klape. A děťátku se daří, podle doktorů by mělo být zdravé."
"Tak to je úžasná zpráva. A už se na to nějak připravujete?"
"Zatím jsme vybrali jen jména. Pro kluka máme přichystané James Sirius a pro holčičku máme vybráno Molly Hermiona."
"Tak to jsou pěkné jména. Mamka bude mít radost."
"To určitě. Nejprve jsem chtěl Hermionu jako první jméno, ale Ginny mě přemluvila. Neklepal někdo?"
"Dále." Do dveří nakoukla starší čarodějnice.
"Dobrý den. Jste pan Weasley? Pan Ronald Weasley?"
"Ano, jsem. Děje se něco?"
"Vedoucí odboru pro dohled nad kouzelnými tvory si vás žádá. Pokud možno, co nejdřív."
"Dobře, už jdu." Byl jsem opravdu zvědavý, oddělení bystrozorů nemělo přece s kouzelnými tvory nic společného.
"Dobrý den."
"Dobrý. Asi vás zajímá, proč jste tady."
"No ano."
"Popravdě, mám strach o jednu mou podřízenou."
"Promiňte, co já s tím?"
"Pokud slečna Grangerová není vaše kamarádka, tak nic."
"Stalo se jí něco?"
"Už třetí den nepřišla do práce. Což je na ni dost neobvyklé, nikdy před tím se nic takového nestalo. A také nikdo neví, co se děje."
"Já vám bohužel také nepomůžu. Naposledy jsem ji viděl, když jsem ji zval na svoji svatbu. Ale to už je pět dní."
"Tak to už vás nebudu více obtěžovat."
"Počkejte, dnes po práci za ní zajdu. Zjistím, co se jí stalo."

Tohle nebyl Hermionin styl. Ona svou práci milovala. Chtěla bojovat za práva skřítků. Měl jsem strach, že se jí něco stalo. Jiné řešení tady nebylo.
"Hermiono, tady je Ron. Otevři." Jakmile jsem skončil v práci, přemístil jsem se k jejím dveřím. A teď jsem tady stál, zvonil a zvonil.
"Otevři, Hermiono. Prosím, otevři." Konečně se dveře otevřely.
"Hermiono, jsi v pořádku?"
"Ne, nejsem. Já mám hrozně vysokou horečku." Sotva stála na nohou, takže jsem ji podepřel a odvedl do její ložnice.
"Neboj, postarám se o tebe." Uložil jsem ji do postele, uvařil ji hrnek citronového čaje.
"Změř si teplotu."
"39,8. Hermiono, to je hrozně vysoká teplota. Musíš si lehnout a odpočívat." Prohledal jsem celý byt. Všechny deky, které jsem našel, jsem pak naskládal na Hermionu.
"Rone, já to nezvládnu."
"Ale zvládneš, musíš. Na, tady máš paralen. Spolkni to."
"Ne, nemám to ráda."
"Hermiono, prosím. Je to pro tvoje dobro. A pak se pěkně pokusíš usnout. Já tady u tebe zůstanu přes noc a pohlídám si tě."
"A co Lenka? To nejde."
"Tvoje zdraví je teď přednější. Pěkně spi." Hermiona naštěstí za chvíli usnula. A já jsem si lehl na pohovku v jejím obýváku.

"Dobré ráno."
"Dobré. Prosím tě, sundej ze mě ty pokrývky. Nebo se snad uvařím."
"Pěkně ses vypotila, co?"
"To ano. Ale teď jsem hrozně zalepená. Půjdu se vysprchovat."
"Dobře, já zatím uvařím čaj."
"Hermiono, kde máš hrnečky?" zavolal jsem na Hermionu, která už byla ve sprše.
"V kuchyni na té horní polici."
"Horní police… áá tady jste." Natáhl jsem ruku a vzal jsem z police dva hrnečky. Jenže z police vypadla také bílá obálka. Chtěl jsem ji ihned vrátit, nechtěl jsem se hrabat v Hermioniných věcech. Pak mě ale zaujala malá švýcarská vlajka v rohu obálky. Klinika sv. Anny? Co to mělo znamenat?
"Tak tady je ten čaj." Hermiona už byla vysprchovaná. Momentálně seděla se mnou u stolu.
"A tady je ještě něco. Hermiono, promiň, ale proč máš u sebe obálku z kliniky sv. Anny ve Švýcarsku?
"Rone, to je dlouhý příběh. Určitě ho nechceš slyšet."
"No tak, Hermiono. Řekneš mi už konečně pravdu? Co se tehdy vlastně stalo?" Hermiona zavřela oči a zhluboka se nadechla.
"Dobře. Řeknu ti pravdu."


Líbí se ti tahle povídka? Podpoř ji vložením ikonky na svůj blog.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 eliška eliška | 19. ledna 2011 v 19:49 | Reagovat

perfektní :-D  :-D  :-D

2 martina martina | 19. ledna 2011 v 20:11 | Reagovat

krynd ypindy já sem btak napnutá prej nebude tak dlouhá a já ji čatla 10 minut ale je krí¨ásnjá  nemůžu se dočkat 17 snad to bude happyend  a klinika mno napětí veliký a já sama naëmám tušení jak to bude dál těším se na další KRÁSNÁ povídka ;-)

3 Michal your Aff Michal your Aff | Web | 19. ledna 2011 v 20:28 | Reagovat

skvělá kapitola, už se zase moc těšim na další :-D takhle nás napínat ... :-D

4 huhu huhu | 19. ledna 2011 v 21:04 | Reagovat

¨jsem napnutá

5 ester ester | 20. ledna 2011 v 14:07 | Reagovat

nádherný krásný napínaví strašné napětí doufám že se brzy dočkáme pokračka :-)

6 Hermionka your Aff Hermionka your Aff | Web | 20. ledna 2011 v 15:54 | Reagovat

NÉÉÉ! kdy bude pokračování?!:D

7 Kathyshinka♥*♥ Kathyshinka♥*♥ | Web | 20. ledna 2011 v 16:47 | Reagovat

Už aby bylo pokračování.. Vážně by mě zajímalo, co tam ta Hermiona dělala.. Nebo proč tam tu obálku má.. Mám sice tušení.. Ale.. No, jinak jsem moc ráda, že se Harry a Ginny dali zase dohromady.. A to děťítko jim přeju.. Pokolikáté už vlastně čeká dítě?.. Doufám, že se teď konečně narodí.. Živé a zdravé.. Hrdinům prostě HODNĚ ŠTĚSTÍ!!.. :D

8 Filsh SB Filsh SB | Web | 20. ledna 2011 v 18:19 | Reagovat

Máš to fakt pěkně napsané:-)

9 lily lily | 21. ledna 2011 v 15:59 | Reagovat

super nemůžu se dočkat další napnutá jsem jak špageta ;-)

10 tereza tereza | 21. ledna 2011 v 16:21 | Reagovat

já chcu taky

11 EviTeri EviTeri | Web | 21. ledna 2011 v 20:23 | Reagovat

Ouu...zajímavé..přeju to dětátko Ginny a Harrymu, a jsme hoodně zvědavá ba tu svatbu jestli vůbec bude.. a co se stane s Herm a co zanmená nemocnice SV. Anny  =) =)

12 Anne* Anne* | Web | 22. ledna 2011 v 11:25 | Reagovat

Strašně moc se těším, na další díl a jsem napnutá jak to dopadne! S Hermionou, Ronem, Lenkou a i Harrym a Ginny
Jak já povídky moc v oblibě nemám, tak tu tvou jsem si prostě zamilovala, tak prosím pokračuj :))

13 Anne* Anne* | Web | 22. ledna 2011 v 16:27 | Reagovat

[12]: PS: kdy bude asi další díl?

14 lily lily | 22. ledna 2011 v 18:34 | Reagovat

nemůžu se dočkat závěru prosím dej dalí díl

15 ema ema | 23. ledna 2011 v 9:04 | Reagovat

skvělé ale napmutý konec kdy bude další?

16 tom tom | 30. ledna 2011 v 15:48 | Reagovat

pěkná ;-)

17 Cooper19Michele Cooper19Michele | E-mail | Web | 25. března 2012 v 1:44 | Reagovat

Every body admits that men's life seems to be very expensive, however different people need money for different issues and not every person earns enough cash. Thence to receive quick <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/home-loans">home loans</a> or secured loan will be a proper way out.

18 seo company seo company | E-mail | Web | 24. října 2012 v 9:17 | Reagovat

Some time before I did not understand search engine optimization and how could it aid my web business. But, at this time I do know that the custom buy seo "marketingslinks.com" service exactly what I need!

19 essay writing essay writing | E-mail | Web | 27. října 2012 v 4:23 | Reagovat

Numbers of university students select the online writing company. They act properly, because it aids them a lot!

20 rss submit rss submit | E-mail | Web | 27. října 2012 v 5:46 | Reagovat

Keep in mind that the Google search outcomes page includes nonsynthetic results of search and often paid commercial. You should know that only real organic seo professionals can present specialized help with optimization. Furthermore, it is not very hard to opt for the seo services firm "linksexperts.com" among various ones!

21 bookmark social bookmark social | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 7:03 | Reagovat

I never guessed about Links building at rss directory submission "cheap-link-building.com" service. Nonetheless, at thius moment I have my online business and I have to turn to various ways of optimization. I am willing my website to be optimized very quickly and I guess that I need to ask professionals for qualified aid!

22 bookmarking submission services bookmarking submission services | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 7:18 | Reagovat

Numbers of companies offer the rss feed submissions service, nevertheless if you are willing your Internet site to be optimized, you should opt for the most trustworthy rss directory submission service. My good comrade does that always, thence he has very good traffic.

23 Term paper Term paper | E-mail | Web | 5. listopadu 2012 v 3:03 | Reagovat

Use the following link if you want to buy an essay paper. This  academic writing agency has been in the market for a long time, so it will provide you with good term paper writing assistance any time you needed.

24 course work writing course work writing | E-mail | Web | 5. listopadu 2012 v 3:43 | Reagovat

The prerogative of selection is important. That can be important to choose the correct term paper writing services (essaysprofessors.com). Guys should order high quality papers.

25 seo directory submission seo directory submission | E-mail | Web | 14. listopadu 2012 v 18:19 | Reagovat

What is a way to do seo is a question of numbers of persons. It is great that people attempt to optimize traffic to their sites. Furthermore, the organic seo services topqualitybacklinks.com can be always online!

26 thesis writing thesis writing | E-mail | Web | 8. prosince 2012 v 3:10 | Reagovat

I could just only dream about such good ability in thesis sample referring to this good topic composing. I incessantly take the assistance of the experienced thesis writing service. In my case it sutes me perfectly.

27 paper writer paper writer | E-mail | Web | 11. prosince 2012 v 3:23 | Reagovat

It’s important to pass all the ezaminations during the study at colledge. If students don’t have enough time for that, the can simply buy essays online written by skilled writers.Follow up here. The best solution for receiving high grades is to use the PrimeWritings.company’s excellent cheap custom essay writing services.

28 dissertation service dissertation service | E-mail | Web | 14. prosince 2012 v 2:44 | Reagovat

I know that a lot of thesis writing service and dissertation "primethesis.com" writing services can hire you to write such of fantastic graduate thesis connecting with this post.

29 this Web site this Web site | E-mail | Web | 18. prosince 2012 v 10:13 | Reagovat

Hire iPhone Application Developers "soft-group.com" who will work simply for your trade name advancement and pleasure.

30 this site this site | E-mail | Web | 18. prosince 2012 v 10:44 | Reagovat

Don’t have the faintest idea which writing centre to choose to obtain aid from? Look through EssaysWriters testimonials best-essay-sites.com, and make a right choice.

31 order research paper order research paper | E-mail | Web | 20. prosince 2012 v 3:38 | Reagovat

From time to time, some persons, which really need the term paper online, don’t know the right way to find that. But that is not very hard to buy essays from the progressive research paper writing service. It is a normal thing for some students.

32 essays online essays online | E-mail | Web | 20. prosince 2012 v 3:50 | Reagovat

I am confident that even the most excellent advices won’t help unskilled students compose super papers that is why it is more useful for them to buy essay online.

33 this Web site this Web site | E-mail | Web | 21. prosince 2012 v 13:49 | Reagovat

Professional resume writers review will hint you where to buy resume paper if you don’t have time to write a resume, just visit Resumes expert company, check out resume formats and our resume writers will successfully provide you best CV writing. Buying resume with us is pretty easy, order resume now and stay confident about your future employment.

34 buy dissertation buy dissertation | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 20:02 | Reagovat

Very nifty exposition. With matter being so crucial online, this is a super-duper outline for begin new on that people will use for buy thesis.

35 writing services uk writing services uk | E-mail | Web | 8. dubna 2013 v 15:36 | Reagovat

Visit this Internet site "primeessays.co.uk" to choose and buy best term papers and essays from the reliable company. It is proved that you will receive best writing help.

36 resumesleader.com resumesleader.com | E-mail | Web | 12. dubna 2013 v 23:54 | Reagovat

Bothered about which company to choose for buying resume? Contact ResumesLeader company (resumesleader.com) to receive resume services. Buy CV from certified resume writers or look over CV sample to get to know what quality CV writing is.

37 writers job writers job | E-mail | Web | 13. dubna 2013 v 8:09 | Reagovat

We will like to thank you a lot for a good enough information and besides, would like to give you the advice: if you trying to find essay writers "4writers.net", this service will helpful.

38 buy essays buy essays | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 3:27 | Reagovat

No good student is willing to become a looser and damage a degree completing. Therefore, it supposes to be normal to buy essays.

39 research essays types research essays types | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 3:37 | Reagovat

You can purchase authentic custom science essays essaysservice.com and expert writerwill be happy to service you, contact their company and take pleasure from writing process.

40 rtre rtre | E-mail | 18. prosince 2013 v 20:08 | Reagovat

I love Garic))) online-essay-writer.org Cool site.

41 Semmy Semmy | E-mail | 27. prosince 2013 v 23:40 | Reagovat

I always check your site! online-essay-writer.org There is a lot of interesting posts)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
DĚKUJEME ZA NÁVŠTĚVU.

Kopíruj pouze se zdrojem nebo s ikonou blogu.




pro-mudly.blog od 19.10.2010 do 16.12.2013