1. Už jsem ti řekl, jak moc tě mám rád?

6. listopadu 2010 v 20:09 |  Život je boj, ale stojí za to!

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Hermiona

Je po všem. Konečně zase ležím ve své posteli. Ale spát nemůžu. Nejde to. Hlavou mi víří myšlenky smutné i veselé.

Harry to dokázal. Porazil lorda Voldemorta. I přesto všechno nedokážu přestat myslet na tu chvíli v Komnatě nejvyšší potřeby. Mám strach, že se zítra probudím a budeme s Ronem jen kamarádi. Tohle bych už nezvládla. Mám ho opravdu ráda, vždycky jsem měla. Ale nevím, co cítí on. Byl úžasný, když se zastal skřítků. Musela jsem ho políbit, prostě musela. Chtěla jsem mu toho tolik říct. Jenže bitva zuřila kolem nás. Bylo nutné pokračovat. A pak najednou ležel lord Voldemort mrtvý na zemi. Hned jsme s Ronem šli za Harry a objali ho. Všichni kolem nás se radovali, křičeli a objímali se. Já si však přála být jen s Ronem a Harrym. Ten to nejspíš cítil stejně. Odvedl nás do Brumbálovy pracovny. Viděla jsem na něm, jak moc je unavený. Chtěl nám všechno říct. Pak odešel do své ložnice a Ron šel za svou rodinou.

Nedokázala jsem usnout. Vstala jsem a odešla.

Ron

Nevím, jak se mám cítit. I přesto všechno, co se stalo s Hermionou, nejsem šťastný. Ten smutek po Fredovi je příliš veliký. Jsem hrozně unavený, tak rád bych šel za Harrym do naší ložnice. Ale vím, že teď musíme být jako rodina pohromadě. Sedím tady a po obličeji mi stékají drobné slzy. Mamka pláče a pláče. Taťka se drží. Snaží se ji utišit. Kolem je jinak ticho. Profesorka McGonagallová spolu s profesorem Kratiknotem a profesorkou Prýtovou narychlo odklidili mrtvá těla do velké síně. Smrtijedi prchli. Je časně ráno, asi sedm hodin. Všichni po probdělé noci spí.

,,Měl by jsi si jít lehnout, Rone. Potřebuješ si taky odpočinout. Já to tu s mámou zvládnu." Poslechnu taťku a jdu si lehnout.
,,Znáte heslo?" Tak tohle mi opravdu chybělo. Zkusím štěstí.
,,Harry Potter?" K mému úžasu se dveře otevírají. Projdu otvorem Buclaté dámy. Vypadá to, že opravdu všichni spí. Ale ne! Někdo je přece vzhůru.
,,Hermiono?" Je to ona, sedí v křesle a jen tak hledí do dáli. Nikdy jsem si neuvědomil, jak je krásná. I když teď má kruhy pod očima.
,,Rone? Co co tady děláš?"
,,Právě jsem si šel lehnout," odpověděl jsem jí popravdě. Najednou jsem nevěděl, co říct, jak se zachovat. Chvíli jsem jen tak stál a pak jsem se vydal do ložnice.
,,Je mi to tak líto. Měla jsem je moc ráda." Uvědomil jsem si, že jsme spolu poprvé sami od našeho polibku a já ji zatím neřekl, jak ji mám rád.
,,Je hrozné, co se stalo. Strašně to bolí. Fred a ostatní zemřeli, abychom my mohli žít," řekl jsem. Vstala a přišla ke mně. Bylo to nejspíš vzájemné. Objali jsme se. Tak nějak, abychom se oba utěšili.
,,No tak, už neplač. I když to bolí, vyhráli jsme." Jemně se na mě usmála. Políbil jsem ji na rty.
,,Už jsem ti řekl, jak moc tě mám rád? Hermiono. Myslel jsem si, že máš ráda Harryho a mě bereš jen jako kamaráda." Vrátila mi polibek.
,,Tebe mám ráda. Harry je můj nejlepší kamarád." Radostí jsem ji zvedl do výšky.
,,Co se to tady děje?"
,,Harry!" vykřikli jsme oba.
,,Vzbudili jsme tě?"
,,Ne, Hermiono. Jen potom všem už jaksi nemůžu spát. Takže nakonec spolu chodíte. To mě opravdu těší."
,,Díky, kamaráde." A tak místo toho, abychom šli spát, sedli jsme si společně ke krbu a všechno ještě jednou probrali.

,,Rone, gratuluji ti. Moc vám to přeji. Ale pořád tomu nemůžu nějak uvěřit. Ty a Hermiona? Po tolika letech přátelství?"
,,Díky, Seamusi. Já jsem taky už nevěřil, že k tomu dojde. Ale nakonec to vyšlo." Leželi jsme v posteli a chystali se spát. Předminulou noc jsem nespal ani minutu. Byl jsem unavený, hrozně. Ale ještě před spaním jsem přiznal svým spolubydlícím svůj začínající vztah s Hermionou.
,,Taky gratuluji. A co Levandule, ta už to ví? Sice jste spolu chodili více než před rokem, ale i tak? Jak to vzala?"
,,Díky, Deane. No, samozřejmě, že to ví. Holky se Hermiony už včera vyptávaly a ona byla u toho, mají společnou ložnici. Myslím, že to vzala celkem dobře. Dnes jsem jí potkal a pozdravil jsem ji. Ona kolem mně prošla, aniž by se na mě podívala." Všichni se začali pochichtávat.

Hermiona

Od Harryho slavného vítězství už uběhl týden. Během tohoto týdne se snažili všichni pomoci s úklidem a rekonstrukcí hradu.

A dnes byla na řadě smuteční večeře. Všichni účastníci bitvy seděli u stolů ve Velké síni. Vládlo tady ticho. Nikdo nemluvil. Všichni upírali své oči na profesorku McGonagallovou, která teď seděla, jako nová ředitelka, v čele učitelského stolu. Já jsem seděla mezi Ronem a Harrym. Hlavu jsem měla opřenou o Ronovo rameno a má ruka ležela v jeho teplé dlani. Vedle Harryho seděla Ginny. Myslím, že se dali znovu dohromady, protože se také drželi za ruce.
,,My všichni jsme byli svědky nedávných událostí. Vy všichni, co tady sedíte, jste hrdinové. Zlo bylo poraženo. Doufejme, že teď nás čekají jen samé příjemné chvíle. Samozřejmě, největší dík patří panu Harrymu Potterovi, který zabil lorda Voldemorta. A také jeho přátelům panu Ronaldu Weaslymu a slečně Hermioně Grangerové. Naše srdce však teď nejsou naplněna štěstím a hrdostí, ale smutkem. Fred Weasley nepatřil mezi nejchytřejší žáky. Každý ho měl však rád. Spolu s bratrem tvořili nejveselejší duo naší školy." Slyšela jsem paní Weasleyovou, jak tiše pláče. Mně také stékaly po tvářích slzy.
,,Nedokážu si vůbec představit, jak se teď musí cítit George. Musí to být, jako by zemřela část jeho já. Manželé Remus Lupin a Nymfadora Tonksová. Řekla bych, že profesor Lupin byl jeden z nejoblíbenějších učitelů obrany proti černé magii. A také profesor Severus Snape. Vím, že ho studenti neměli moc rádi. To, co dokázal, je však hodné obdivu. Proto prosím, nyní povstaňme a ztišme se na počest všech zemřelých." Všichni povstali a asi na minutu nastalo ničím nerušené ticho. Pak jsme se posadili ke stolům a dali se do jídla. Jen málokdo promluvil. Po večeři začali hosté pomalu odcházet, žáci do svých společenských místností, ostatní se přemístili do svých domovů.

,,Pan Potter, Weasley a slečna Grangerová." Všichni tři jsme se otočili potom hlase.
,,Ano, paní profesorko?" zeptala jsem se.
,,Potřebuji s vámi mluvit. Pojďte prosím do mého kabinetu." Následovali jsme profesorku McGonagallovou do jejího kabinetu. Nenapadalo mě nic, co by nám chtěla říci.
,,Do zkoušek zbývají ještě dva měsíce. Nepředpokládala jsem, že by jste chtěli znovu opakovat sedmý ročník. Myslím si, že bude nejlepší, když se začnete připravovat a složíte zkoušky OVCE se svými spolužáky. Samozřejmě, pokud budete potřebovat s čímkoli pomoci, učitelé jsou tu pro vás. Zvládnete to?" Překvapilo mě to. Popravdě jsem na zkoušky zapomněla. Ale teď. Podívala jsem se na oba kluky. V jejích očích byl souhlas.
,,Ano, zvládneme to paní profesorko. Děkujeme za nabídku," odpověděla jsem jí.
,,Výborně, měli byste už jít do postele."

Všichni tři jsme se dali do učení. Věděli jsme, jak jsou pro nás zkoušky důležité. Za dva měsíce jsme museli zvládnout učivo celého sedmého ročníku. Přesto jsem byla šťastná. S Ronem, a taky Harrym a Ginny.

,,Měla bych už jít. Přijdu pozdě na hodinu věštění." Stáli jsme s Ronem před Velkou síní a nějak se nemohli rozloučit.
,,A já bych měl jít zase na jasnovidectví. Jenže, jak se mi může chtít zrovna na jasnovidectví, když bych byl tak rád s tebou." Držel mě za ruce a upřeně se mně díval do očí.
,,Podívejme se koho pak to tu máme. Weaslánek a mudlovská šmejdka." Malfoy a Goyle. Kdo jiný by to mohl být než oni. Nedávné události je nezměnily. To, že jim Harry spolu s Ronem zachránili život, na ně nemělo žádný vliv. Cítila jsem jen, jak mi Ron pevně stiskl ruce.
,,To sis tedy uměl vybrat Weasley. Musíš si ji teď hodně hlídat, aby od tebe neutekla k tvému slavnému kamarádíčkovi. Počkat přece. Ona je jen mudlovská šmejdka, tak se bude muset spokojit i s tebou." Pokračoval Malfoy, zřejmě popohnaný Ronovým mlčením.
,,Rone, no tak. Vykašli se na ně. Nemá to cenu. Ty jsi tisíckrát lepší," snažila jsem se ho uklidnit. Nechtěla jsem, aby se pral.
,,Máš pravdu, Hermiono. Nenecháme si to nikým zkazit. A už vůbec ne těmahle ubožákama."
,,Co jsi to řekl?" rozčiloval se Malfoy. To už mě ale Ron odváděl pryč.


Líbí se ti tahle povídka? Podpoř ji vložením ikonky na svůj blog.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Johana Johana | Web | 6. listopadu 2010 v 20:28 | Reagovat

pěkný dess... právě koukám na Harryho Pottera na prima cool

2 Nikolka :] ... ♥ - christmas Nikolka :] ... ♥ - christmas | Web | 6. listopadu 2010 v 20:39 | Reagovat

Jojo moc hezký záhlaví :) koukni se a zanech prosím mém blogu koment je o VÁNOCÍCH ♥ :)

3 Salvatore Salvatore | Web | 6. listopadu 2010 v 20:42 | Reagovat

Super :D

4 Miley :) Miley :) | Web | 6. listopadu 2010 v 20:43 | Reagovat

Ahoj,jak se máš?? :)

5 Glee* Glee* | Web | 6. listopadu 2010 v 20:47 | Reagovat

Ďakujem..:)

6 Anny =* Anny =* | E-mail | Web | 6. listopadu 2010 v 20:50 | Reagovat

:-)  :-) Jéj nádherná poviedka úplne pecková...Teším sa na dalšie kapitoly 100000% ma to zaujalo.. :-)

7 Anny =* Anny =* | E-mail | Web | 6. listopadu 2010 v 20:54 | Reagovat

Ty si proste skrytý talent :-) len tak dalej...a úplne súhlasim Malfoy nestojí za nič a mal by byť Harrymu,Ronovy a Hermione vdačný,že mu zachranili život...vždy som tvrdila že je to idiot..!

PS:Tvoj blog mám moc rada zo všetkých Harry Potterovských stránok aké poznám a ver mi že ich poznám dosť.. pro-mudly už viem naspamäť a stále sledujem tvoj blog...aj v škole :-D  :-D  Len tak dalej

8 Anny =* Anny =* | E-mail | Web | 6. listopadu 2010 v 20:59 | Reagovat

Za maľíčko
..Ja jednoducho milujem ľudí čo milujú Rona a Hermiona a hlavne ľudí čo píšu nádherné poviedky :-)

9 radek radek | Web | 6. listopadu 2010 v 21:03 | Reagovat

:-)

10 Johana Johana | Web | 6. listopadu 2010 v 21:04 | Reagovat

dík...

11 lily lily | 9. listopadu 2010 v 18:13 | Reagovat

ahoj hele budeš pokračovat v této povídce na minulé stránce si už  u kapitoly 11 tak bychc chtěla pokračko :-)  ;-)  :-D

12 Claire Claire | Web | 9. listopadu 2010 v 18:14 | Reagovat

[11]: budu :-)

13 radek radek | Web | 13. listopadu 2010 v 17:08 | Reagovat

ty tvoje články jsou fakt na 1 :-)

14 Moos Moos | E-mail | Web | 22. dubna 2011 v 20:55 | Reagovat

Tak to mě vážně dojalo. Tahle povídka je prostě úžasná :-) ... nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, co bylo po Velké bitvě o Bradavice, kromě Epilogu, samozřejmě. Ale tohle ... přijde mi, jako by všechno do sebe zapadalo, jako kdyby se zrodilo pokračování na Harryho Pottera od Joanne Kate Rowlingové ...

15 twilightgirl twilightgirl | Web | 5. června 2011 v 21:59 | Reagovat

skvělé du na 2 kapču =)

16 Irena Irena | 30. května 2015 v 19:40 | Reagovat

Moc hezký krásně píšeš... :-) ;-) Jdu na druhou kapitolu. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
DĚKUJEME ZA NÁVŠTĚVU.

Kopíruj pouze se zdrojem nebo s ikonou blogu.




pro-mudly.blog od 19.10.2010 do 16.12.2013