2. Jenže sedm let uplynulo a my museli jít dál.

28. listopadu 2010 v 16:19 |  Život je boj, ale stojí za to!

AUTOR: CLAIRE (ADMIN)

Ron

Hermiona se moc nezměnila. Honila nás s Harrym do učení jako dřív. A sama se také pilně připravovala. Pokaždé jsme se jí s Harrym smáli, když se rozčilovala, že nic neumí a že to nemůže zvládnout. Měl jsem ji tím snad ještě raději. Jak už jsem řekl, nenecháme si to nikým zkazit.


Fred mi chyběl a Georgovi ještě víc. Po jeho smrti zavřel svůj obchod a odstěhoval se zpět do Doupěte. Nechtěl jsem, aby jejich tak úspěšný obchod zkrachoval. Proto jsem se před několika dny rozhodl, že až odejdu z Bradavic, budu mu chvíli s jeho obchodem pomáhat.

Zkoušky byly den ode dne blíže. Věděl jsem, že se nemůžeme naučit všechno tak, jak bychom chtěli. Přesto, když nastal den zkoušek, byl jsem v pohodě. Poslední dobou jsem se spíše obával toho, co se stane, až se všichni rozloučíme. Až odejdeme z Bradavic.
,,Hermiono, jak jsi se vyspala?"
,,Překvapivě dobře," odpověděla mi a políbila mě na tvář. Počkali jsme na Harryho a odešli do Velké síně. Dnes jsme měli na programu zkoušku z přeměňování a kouzelných formulí. Zítra zase bylinkářství a jasnovidectví. Tak to šlo až do konce týdne.

,,Harry? Spíš?"
,,Ne. Co se děje, Rone? Posledních pár dní jsi smutný." Harry měl pravdu. S koncem života v Bradavicích rostl i můj smutek.
,,Copak ty, Harry, nemáš strach, že když nebudete s Ginny tak často jako dřív, odcizíte se?"
,,Já nevím. Mám ji opravdu rád a myslím, že ona mě taky. Pokud je to mezi námi opravdové, nemělo by to jen tak skončit. Rone, poslyš. Stejné je to i s tebou a Hermionou. Stačí se na vás dva jen podívat. Ze začátku to samozřejmě bude pro mě i pro tebe těžké. Ani jeden je neuvidíme tak často. Ale budeme se navštěvovat, jak to jen půjde. A pak, až budeme starší, třeba se i vezmeme. Rone, něco mi musíš slíbit. Jestli si někdy vezmu Ginny, půjdeš mi za svědka."
,,Tak to ti, kamaráde, rád slíbím," usmál jsem se té představě.

Umínil jsem si, že si už konečně musím na tohle téma s Hermionou promluvit a usnul jsem. Do konce sedmého a tudíž posledního ročníku v Bradavicích zbývalo jen pár posledních dní. Hned po snídani jsem požádal Hermionu, jestli by se nešla projít kolem jezera.
,,Hermiono, chci si s tebou promluvit," začal jsem konečně.
,,Já vím. Poslední týden jsi byl smutný. Tak do toho, Rone." Pevně se na mě usmála. Harry měl pravdu, pokud je náš vztah opravdový, jen tak neskončí.
,,Mám strach, co se stane, až odejdeme z Bradavic. Já budu jinde, ty budeš jinde. Bojím se, že tě ztratím, že si v Londýně najdeš přítele a na mě zapomeneš." Smutně se na mě podívala. Pochopila.
,,Rone. Já tě mám opravdu ráda a nechci o tebe přijít. Vím, že to teď bude těžké. A že budeme muset žít chvíli každý zvlášť, ale nezapomínej, že jsme kouzelníci. Co letaxová síť a přemísťování? Nejprve musím jet pro své rodiče do Austrálie. Pak se vrátím do Anglie a budu si hledat nějakou práci. Chtěla bych nejspíš na ministerstvo. A o prázdninách, když budeš chtít, přijela bych za tebou a Harrym ráda do Doupěte. Bude tam, že ano?"
,,Ano. Zůstane u nás, dokud si nenajde práci a byt. Nejprve chtěl bydlet u Siriuse. Ale trvrdí, že nedokáže v jeho domě žít sám. A ty samozřejmě můžeš přijet kdykoliv budeš chtít. Musíš."

Hermiona

Stejně jako Ron jsem se i já obávala, co bude po odjezdu z Bradavic. Jenže sedm let už uplynulo a my museli jít dál.

,,Slibte mi, že mě budete navštěvovat," loučil se s námi Hagrid.
,,To víš, že budeme." Ten den jsem byla smutnější než kdy jindy. Ron se mě snažil utěšovat, ale sám na tom nebyl o nic lépe.
,,Tak tedy na shledanou, velký Harry, Rone a Hermiono."
,,Na shledanou, Hagride."

Nastoupili jsme do vlaku a ten se rozjel. Už zbývalo najít jen volné kupé. Nakonec jsme si přisedli k Ginny, Nevillovi a Lence. Celou cestu jsme vzpomínali na ty roky strávené v Bradavicích. Pak už vlak vjel na londýnské nádraží a byl čas se rozloučit. Nejprve jsem se rozloučila s Lenkou, pak s Nevillem a Ginny. Harry mi musel slíbit, že se nepřestaneme vídat, což rád udělal. Pak nastalo nejtěžší loučení.
,,Rone, musíš mi psát. Chvíli se teď zdržím v Austrálii. A co nejdřív se musíme navštívit." Utíral mi slzy z mého obličeje a smutně se usmíval.
,,To ti slibuji. Opravdu, musíš mi věřit, Hermiono. Jen na mě, prosím, nezapomeň."
,,Ne, to ne. To nikdy, Rone."
,,Rone, už musíme jít. Tvoji rodiče nás čekají." Podíval se na mě a smutně mě políbil na rozloučenou. Vydal se za Harrym a Ginny. Já tam ještě pořád stála a dívala se na jejich vzdalující se postavy. Zdálo se mi to, nebo se jedna z nich otočila a vrací se? Ron, můj milovaný Ron.
,,Už jsem ti řekl, jak moc tě mám rád? Hermiono." Objal mě a políbil tak vášnivě, že se mi z toho až podlomila kolena. Kdyby mě pevně nedržel, myslím, že bych to neustála.

Ron

Uplynulo už čtrnáct dní od našeho loučení. Hermiona hned ten den odjela. Asi za tři dny mi došel dopis. Psala, že se jí stýská. Nejraději by byla s námi. Podařilo se jí najít rodiče. Jenže ji nepoznávají. Musí se teď snažit vrátit jim paměť. Věřím jí, ona to zvládne.

Mamka se mezitím smířila s Ginny a Harrym. Rozhodli se netajit svůj obnovený vztah. Proto mě ještě více bolí, když vidím, jak jsou šťastní spolu. S Hermionou jsme se rozhodli, že zatím bude náš vztah před rodiči tajný. Myslíme, že to tak bude lepší.

George je pořád smutný. Ale podařilo se mi s ním mluvit o jeho obchodu. Řekl bych, že je to na dobré cestě. Po prázdninách se tedy odstěhuji do Londýna spolu s Georgem do jeho malého bytu v Příčné ulici.

Málem bych zapomněl. Včera se tu stavil Kingsley Pastorek. Byl jmenován novým ministrem kouzel a zatím si vede výborně. Nabídl Harrymu i mně práci bystrozorů na ministerstvu. Harry souhlasil, já prozatím odmítl.

,,Rone, pojď si zahrát famfrpál!" volala na mě Ginny. A tak to chodilo každý den. Když jsme s Ginny a Harrym nehráli famfrpál, tak jsem pomáhal Harrymu hledat v Londýně byt.

Dnes je 30. července roku 1998. Harry slaví zítra osmnácté narozeniny. Hermioně se podařilo vrátit rodičům paměť. Spolu s ní se vrátili před čtyřmi dny do Londýna. Ještě, že přijde na Harryho oslavu. Už se na ni moc těším. V dopisech jsme se dohodli, že je na čase říct všem pravdu. Nakonec si Harry našel malý byteček 2+KK blízko Příčné ulice. Do konce prázdnin zůstane ještě v Doupěti a oslava bude taky tady. Nebude to nijak velká oslava, jen rodina a pár známých. Myslím, že můj a Georgův dárek se bude Harrymu opravdu líbit. Taky jsme si dali na jeho výběru záležet. Teď už bych měl jít spát. Zítra nás čeká náročný den plný vaření a pečení a taky oslavování....

Hermiona

Jsem ráda, že jsem zase zpátky. Neříkám, že Anglie je ideální země. Většinu roku tady prší. Přesto bych v Austrálii žít nechtěla. Navrácení paměti rodičům nebylo zrovna lehké. Celou dobu mě však Ron a občas taky Harry podporovali svými dopisy. Zítra se s nimi po dlouhé době uvidím. Chtěla jsem Harrymu dovést nějaký pěkný dárek z Austrálie. Jenže mě nic zajímavého nenapadalo. Nakonec jsem mu po příjezdu do Londýna koupila kávovar do jeho nového bytu.

,,Vstávej, Hermionko. Už je čas."
,,Ano, mami. Už vstávám." Rozhodla jsem se, že se do Doupěte přemístím hned po snídani. Abych měla čas na kluky a taky mohla pomoci s přípravami na oslavu.
,,Mami, tati. Domluvila jsem se s Ronem, že u nich pár dní zůstanu. Nejspíš tak čtyři dny."
,,Dobře. Máš už sbaleno?" Sbalila jsem si pár věcí, rozloučila se s rodiči a přemístila se na zahradu před Doupě. Vešla jsem do domu. Paní Weaslyová s Ginny se už oháněly v kuchyni. Pozdravila jsem se s nimi. A vydala se za klukama do jejich pokoje. Nevěděli, že přijdu takhle brzy. Harry spal na lehátku. Přišla jsem k Ronovi a jemně ho políbila na tvář.
,,Ještěěě," zamumlal Ron se spaní. Sklonila jsem se tedy a políbila ho znovu.
,,Rone, no tak vstávej," zkusila jsem opatrně.
,,Ale, mami, já ještě nechci. Zdá se mi krásný sen." To už byl Harry vzhůru a smál se spolu se mnou. I on zavolal na Rona, aby už vstával.
,,No tak Harr-" zamumlal Ron se spaní, slovo však už nedořekl, protože konečně otevřel oči. Chvíli se na mě překvapeně díval. Pak se vzpamatoval a vrhnul se mi kolem krku. To už se Harry neovládl a smál se nahlas.
,,To nebyl sen. To se mi nezdálo." Vyšla jsem z pokoje a počkala, než se kluci oblečou. Pak jsme všichni sešli dolů. Zatímco ostatní snídali, já jsem popisovala svou cestu do Austrálie.
,,Dnes jim to řekneme," špitl mi do ucha Ron. Jemně jsem se na něj usmála. Po snídani jsem se dala do vaření. Kluci s panem Weasleym odešli ven chystat stoly a židle. Když bylo konečně všechno perfektní, byl pomalu čas jít se obléknout. Koupila jsem si na tuhle příležitost v Austrálii speciální šaty. Byly to šaty na tenká ramínka, těsně nad kolena. Barvu měly sytě žlutou. Na spodním lemu byly vyobrazeny v řadě vedle sebe krásné květiny, které rostou jen v Austrálii. Blížila se šestá hodina, hosté se pomalu scházeli. Z našich bývalých spolužáků tady byli Lenka, Neville, Seamus, Dean, Parvati. Také nechyběla profesorka McGonagallová a Hagrid. Byla tady Fleur s Billem, George, Percy, Charlie, pan a paní Wesleyovi, no a taky já, Ron, Ginny a samozřejmě Harry. A také sám ministr kouzel. Nejprve přišly na řadu dárky.
,,Všechno nejlepší, kamaráde. Tady je něco ode mě a George," řekl Ron a jako poslední předával Harrymu velký dárek. Sama jsem neměla tušení, co to bylo.
,,To je úžasné, naprosto úžasné." Bylo na Harrym vidět, jak moc je z dárku překvapený a jak se mu líbí. Okamžitě se kolem něj všichni shlukli, aby viděli, co je to za veledar.
,,Hermiono, pojď se taky podívat," volal na mě Harry. Byl to nádherný malovaný obraz. V čele stál Harry, oblečený ve famfrpálovém kostýmu. Po jeho pravici Ron a z druhé strany jsem stála já. V rukou jsem držela několik knih. Ron zase držel camrál a na rameni mu seděl papušík. V pozadí za námi stáli usměvaví Fred s Georgem, Neville, Lenka a Ginny. Nejvíce vpravo stál Albus Brumbál.
,,To je naprosto úžasné." Ron na mě udělal obrovský dojem. Chtěla jsem ho políbit, jenže teď na to nebyla ta správná chvíle. Všichni jsme usedli ke stolu a dali se do výborného jídla. Byl čas. Já i Ron jsme se postavili.
,,Chtěli bychom vám něco říct," začal Ron. Všichni se najednou přestali bavit a zpozorněli.
,,Já a Ron se máme rádi a chceme spolu chodit." Ron mě na důkaz chytil za ruku. Všichni kolem se začali usmívat. Většina z nich to už tušila a zbytek nebyl tak překvapený. Jen paní Weasleyová. Strnule seděla a nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela. Chvíli to vypadalo, že začne křičet. Pak si to nejspíše rozmyslela. Vstala a přišla k nám.
,,Asi se jen tak brzo nesmířím s tím, že už nejste jen kamarádi. Ale srdci se nedá poručit. Přeju vám hodně štěstí."

Ron

Nakonec vše dobře dopadlo. Mamka se smířila se mnou a s Hermionou. Po našem přiznání byla oslava hned veselejší. Hermiona u nás pak ještě zůstala čtyři dny. Druhý měsíc utekl jako voda. S Hermionou jsem se vídal asi dvakrát do týdne. Spolu s Harrym a Ginny jsme si zašli na zápas Hollyheadských harpijí. Hermiona mě také vzala do kina. Chytří ti mudlové.

Poslední týden byl ve jménu stěhování. Harry i já jsme museli přestěhovat všechny své věci do našich nových bytů. 1. září jsme nastupovali všichni tři do práce. Hermiona si našla práci na ministerstvu na odboru pro dohled nad kouzelnými tvory. Jediná Ginny se vrací na poslední rok do Bradavic. V práci s Georgem je to opravdu zajímavé. Ze začátku jsme neměli moc zákazníků. Jakmile se obchod trochu zaběhl, začali se i návštěvníci vracet.

Zrovna včera jsme i s Hermionou zašli na návštěvu do Harryho bytu. Říkal, jak je v práci spokojený, i když se musí teprve všechno učit. Podobně na tom byla i Hermiona.
,,Psala mi Ginny. V Bradavicích je vše při starém. Je tam teď klid a pohoda. McGonagallová sice není Brumbál, ale taky je to dobrá ředitelka. Mám pro vás jednu dobrou zprávu. Ginny se teď stala kapitánkou nebelvírského družstva. Za týden v sobotu hrají první zápas s Mrzimorem." Tohle sdělení nám udělalo opravdovou radost. Ginny a kapitánka.

Hermiona

Doma jsem také přiznala svůj vztah s Ronem. Máma byla nadšená. Moc mi to přála. Dávno totiž věděla, jak moc se trápím. Před nástupem do šestého ročníku jsem se jí totiž svěřila s mými obavami. Že už Ron pro mě přestává být pouhý kamarád. Ze začátku pro mě byl Ron opravdu nejlepší kamarád. Jenže od čtvrtého ročníku jsem cítila, že je to s ním jiné než s Harrym. Tolik jsem si tehdy přála, aby mě na ples pozval Ron a ne Viktor. Viktor byl vždycky jen kamarád. I když on to cítil jinak. Tehdy jsem tomu ale nepřikládala moc velký důraz. Prostě jsem jen chtěla s Ronem tančit. To bylo vše. Pak jsem už ale sama sobě musela přiznat, že Ron pro mě každým dnem znamená něco víc. Až před nástupem do šestého ročníku jsem si byla pevně jistá, že ho mám ráda. Jenže pak začal chodit s Levandulí... Na to už ale teď nechci myslet. Důležité je, že teď jsme spolu. A že moji i jeho rodiče s tím souhlasí.

Jinak jsem byla opravdu ráda za Ginny. Věděla jsem, že ona na to má, o vítězstvím Nebelvíru jsem nepochybovala. Tehdy jsem, ale ještě netušila, co ji čeká. Jaká zkouška je pro ni a Harryho nachystaná.


Líbí se ti tahle povídka? Podpoř ji vložením ikonky na svůj blog.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Barie <3 Barie <3 | Web | 28. listopadu 2010 v 16:21 | Reagovat

Máš hezký blog :) Dáš mi prosím hlas na http://harrypotterfilm.blog.cz/1011/1-kolo-sonb Pro Barie <3 Děkujíí móóć :)

2 Casion Casion | Web | 28. listopadu 2010 v 16:26 | Reagovat

jj pekné napísané máš talent...

3 Kýta Kýta | Web | 28. listopadu 2010 v 16:26 | Reagovat

Ahoj chci se ti omluvit za reklamku ale prosím hlásni mi http://offic-clubicek-tynky-a-kiki.blog.cz/1011/posledni-duel-mega-souteze pro kýta napiš mi na blog a oplatím umím dobře z grafikou nebo ti hlásnu díky je to finál znamená to pro mě hodně :-)

4 Casion Casion | Web | 28. listopadu 2010 v 16:41 | Reagovat

jj weľmi pekne ti ďakujem za hlassok :-)  :-)  :-)

5 Hvězdička Will Hvězdička Will | Web | 10. února 2011 v 16:14 | Reagovat

krásný! jako bych četla knihu od J.K.Rowlingové!

6 Kiki Kiki | Web | 29. dubna 2011 v 18:16 | Reagovat

kde je kapitola? Nějak se mi nezobrazila :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
DĚKUJEME ZA NÁVŠTĚVU.

Kopíruj pouze se zdrojem nebo s ikonou blogu.




pro-mudly.blog od 19.10.2010 do 16.12.2013